Po příjezdu do města jsem se rozhlédl a nikde nikdo, jenom autobus a popeláři. Byl to zvláštní pocit. V učebně památníku mě zaujaly výpovědi pamětníků, kteří hovořili zejména o diskriminaci Židů. Stejně si přesně nedokážu představit, jaké to muselo být, neskutečná bezmoc. Nejsilnější vzpomínku ve mně zanechalo krematorium, hroby a Malá pevnost, kde jsem si uvědomil, kolik lidí přišlo o život a v jakých podmínkách přežívali. Šokovalo mě nelidské chování dozorců a vysoký počet lidí v malé cele bez záchodů a oken. Jsem rád, že jsem se do Terezína mohl podívat, ale znovu už bych nechtěl. Vážím si světa, ve kterém žiji, i když není vždy růžový. Děkuji za tuto exkurzi, která mě opět donutila přemýšlet.
/Oliver Čech, kvinta/
Myslím, že mi výlet přinesl úplně nový pohled. Jela jsem do Terezína s tím, že se nedozvím nic moc nového, protože jsem zde už několikrát byla. Jezdím totiž často za babičkou, odkud je to sem méně než deset minut cesty. Nikdy jsem ale nebyla na pořádné prohlídce a znala jsem vše spíš zvenku, takže jsem dost věděla o hřbitově, krematoriu, náměstí, hradbách… Bylo to pro mě trochu osobní, když jsem si uvědomila, kolik času tady strávím, ale o zdejší historii toho nevím tolik, kolik jsem si myslela. Je divné, že z vlaku k babičce chodím stejnou cestou, kterou chodili Židé do terezínského ghetta. A spousta z nich už se nikdy nevrátila. Dost mě překvapily tak hrozné podmínky ve vězeňské části – jako třeba hygiena, o kterou tam byla opravdu nouze. Zaskočilo mě, že byli schopni do jedné cely nacpat tolik lidí, kteří museli spát ve stoje a navzájem se o sebe opírat. Je zvláštní, že o tu samou zeď se tam může opřít turista a že cokoliv, čeho bych se tam dotkla, má za sebou takový příběh. Když jsme si v muzeu prohlíželi zeď se jmény dětí, tak mě překvapilo, kolik dětí bylo do města posláno a hlavně kolik z nich tam bylo ročník 43. Nenapadlo by mě, kolik věcí, jako třeba časopisy, které si samy děti vydávaly, se zachová díky dětem. Celkově si myslím, že se průvodcům podařilo výklad podat tak, že to člověka velmi zaujalo.
/Marie Mačoková, kvinta/
