Přednáška Tomáše Etzlera

V úterý 18.4. 2023 jsme se se školou zúčastnili přednášky pana Tomáše Etzlera, bývalého reportéra CNN News a ČT 1. Jeho vyprávění obsahovalo nespočet zajímavých věcí, ať již začnu uvádějícím videem, kdy se pan Etzler vrhl do vody, aby natočil cenné záběry lovu žraloků, nebo popis života v Číně, k němuž se ještě dostaneme. Nejdříve totiž musíme začít jako pan Etzler, a to vyprávěním, jak se ke své vysněné práci reportéra vůbec dostal. I když se možná tato pasáž nemusela oproti budoucímu dobrodružnému životu zdát tak zajímavá, nádherně deklarovala to, že když se člověk pro něco rozhodne, ať už to ostatním či dokonce jemu samotnému připadá nereálné, a jde si za tím, opravdu dokáže překonat nemožné. Pokud se toužíte stát reportérem např. CNN, podle návodu Tomáše Etzlera stačí: vyrazit jen s batohem na zádech a pár dolary v kapse do Ameriky, tam osm let střídat jednu práci za druhou (pokud nemáte pracovní víza), převážně jako manuální dělník, umývač oken nebo záchodů, zahradník atd., zapsat se na nějakou vysokou školu a nejlépe ji dokončit. Nicméně to je jen jedna stránka návodu, tou nejdůležitější částí je totiž podle pana Etzlera nebát se, koukat po příležitostech, protože ty poletují všude, a když už nějakou chytnu, tak se jí nevzdat. A tak se on sám vypracoval přes řidiče CNN a ilegálně získaná víza do Iráku až na válečného reportéra CNN.

Samotná práce zpravodaje je jedno velké dobrodružství, divák před obrazovkou si často ani neuvědomuje, co samotnému výstupu v televizi předcházelo nebo bude následovat. Aby byl např. reportér vůbec schopen podat informace o aktuálním dění nějakého válečného konfliktu, musí složitě hledat signál, který se třeba, jako v případě pana Etzlera, rozhodl schovat zrovna na balkóně staré školy, obklíčené nepřáteli, kteří mohou kdykoliv zaútočit. A tak se stalo, že zrovna při podávání hlášení studiu se budova ocitla pod palbou a kousky šrapnelu zasáhly i reportéra. Pokud si pamatuji správně, tak mu zranily záda, poškrábaly lebku a přeřízly nervy. Nicméně podle jeho slov měl veliké štěstí, které třeba vojáky na nedalekém dvorku opustilo. Tím se dostávám k velmi obdivuhodné věci. Zpravodaj je stejně jako vojáci svědkem tragédií, které musí být velkým náporem na psychiku. Několikačetná zatčení, kterým byl pan Etzler podroben v Číně, jelikož nepodával zprávy vyhovující režimu, určitě také nebyla nic příjemného (podle jeho slov se dokonce jednalo o nejnepříjemnější věc, kterou za svoji kariéru zažil).  Nicméně mnoho reportéru i toto podstupuje, aby alespoň na chvíli přenesli autenticitu místa na obrazovky lidí doma. Navíc na nich leží veliká zodpovědnost. V dnešní době se většina lidí informuje převážně skrze internet a právě televizi, kde nemusí být tolik prostoru k objasnění věcí, a proto nesmějí být podávané zprávy zavádějící a zároveň musí obsahovat vše důležité. Mnoho lidí už si také další informace nedohledává, a proto je reportér často jediným spojením diváků se světem. A pan Etzler podle mne plnil toto své poslání znamenitě. Už jen vášeň, s jakou nám vše vyprávěl, to dokazovala.

Mne osobně přednáška velmi nadchla, nejen, že jsme slyšeli neuvěřitelné příběhy, např. o životě v Číně, kterým jsem bohužel v textu nevěnovala příliš prostoru, (Nicméně patří k pasáži přednášky, která mne nejvíce zaujala.) ale upoutala mne i samotná práce reportéra. Zdá se být jedním velkým dobrodružstvím plným zážitků, trablí, a hlavně důležitým posláním. Myslím, že taková práce by se líbila mnoha lidem, včetně mě, nicméně velkou překážkou může být skloubení práce s osobním životem. K jeho řešení se podle mne dostal úplně každý reportér a někoho možná odradil. Nicméně věřím, že mnoha se, stejně jako panu Etzlerovi, podařilo najít přívětivý kompromis.

Děkuji tedy panu Etzlerovi za skvělou přednášku, která určitě donutila některé lidi přemýšlet o práci reportéra a hlavně všem ukázala, že i kdyby se touto profesí nechtěli zabývat, svět je plný příležitostí a cest, které jen čekají, až se jimi někdo vydá.

PS: V Rock Café se teď koná výstava prací dvou velmi výjimečných čínských žen, jejichž síla vůle je naprosto odzbrojující, takže pokud máte čas, určitě se na ni vyrazte podívat!

[Barbora Horáková, SEPTIMA]