Na začátku školního roku jsme my, seminaristé dějin umění, vyrazili obdivovat dílo Alfonse Muchy do Jízdárny Pražského hradu na výstavu Mucha eMotion. Nechali jsme se unášet digitálně rozpohybovanou secesí, promítanou na upravené zdi sálu Jízdárny.
Poté jsme se vydali do Kunsthalle Praha na výstavu sběratele umění pana Babíčka, který nás osobně provedl. Mezi mnoha umělci nás zaujala například díla K. Kintery, A. Šimotové nebo J. Příhody.
Naše další exkurze se zaměřila na dvě menší galerie. V Novoměstské radnice jsme se seznámili s Emmou Srncovou, jednou z hlavních představitelek naivismu české umělecké scény. Její obrazy nás naprosto očaroval svou barevností, veselostí a skrytými moudry. Dále ve Špálově galerii jsme navštívili výstavu Antonína Střížka, kterého jsme dokonce měli tu čest zde potkat.
V říjnu jsme obdivovali architekturu Národní třídy od historismu a secese přes brutalismus až k postmoderně. Za palácem Drn jsme vstoupili do galerie Zdeňka Sklenáře. Nejprve jsme se kochali suchou jehlouBohumila Reynka a měli jsme možnost listovat i Biblí s jeho ilustracemi. Pak jsme objevovali výtvarníky a umělce 20. století isoučasné umělecké scény v Čechách. Viděli jsme díla Boštíka, Procházky, Čapka, Zrzavého, Filly, Malicha, Grygara,Kintery a dalších.
Už se těšíme na Plečnika na Pražském hradě a na procházku jeho podzimními zahradami.