Na letošní lyžák byla většina naší třídy natěšená už od začátku roku. Z tercie nás jelo 13, někteří onemocněli, jiní nejeli z osobních důvodů. Odjezd byl plánovaný na 12:00 od budovy MKG. Odjezd proběhl bez větších problémů, což u výletů Tercie není úplně běžné. Cesta trvala asi dvě hodiny a když jsme dorazili, jali jsme se vynášet věci pomocí řetězu z autobusu do vozu více uzpůsobenému horským podmínkám. Došli jsme na chatu, vybalili si věci a ti kteří neměli své si vypůjčili lyžařské vybavení.
První den po snídani jsme se rozdělili do skupin, ve kterých absolvujeme výcvik. První dva dny nám počasí příliš nepřálo, třetí den se ale udělalo hezky a vydrželo nám to až do konce výcviku. Každé ráno jsme se nasnídali a po krátké ranní očistě hned vyrazili na sjezdovku, kde jsme lyžovali až do oběda. Po obědě jsme měli hodinovou pauzu, při které jsme se mohli ještě více sbližovat mezi sebou. Následně jsme vyrazili opět na sjezdovku, kde jsme strávili další 3 hodiny. Následovalo odpolední volno a poté večeře. Jídlo na chatě Světlance sice nebylo nic moc, zato společnost byla skvělá. Po večeři následoval večerní program, který měla každý večer jiná skupinka, a pak jsme volno až do deseti, kdy byla večerka. Někteří jsme hráli karty nebo si jen tak povídali na pokoji, jiní zpívali a hráli dole s paními učitelkami.
Když nastal den odjezdu, všichni jsme věděli, že letošní lyžák stál za vzpomínku a že se nám po něm bude stýskat ještě dlouho.
Obrovské poděkováni patří všem učitelkám a instruktorům, kteří nás letošním lyžákem provázeli, a já chci za celo tercii obzvláště poděkovat paní Ingrid Valčekové.
Děkujeme a zase příští rok.
[Tomislav Vrecion, tercie]
Píše se datum 12. března a nás ze školy odváží autobus z Říčan do Rokytnice nad Jizerou. Po cca dvouhodinové cestě nás milý pan autobusák vyhazuje z vozidla právě před mile vypadajícím lidově řečeno krpálem na horskou chatu Světlanku, kde jsme měli strávit náš celý pobyt na horách. Auto nám vzalo většinu věcí, jako kufry, lyže a přeskáče a nechalo nás tam stát pouze s malým batohem našeho výběru. Cesta na Světlanku byla horší, než jsme všichni očekávali. Šli jsme sněhem a ledem, za slunečného či mrazivého počasí, ve dne a noci, až nakonec jsme se po tak půl hodině konečně dobelhali na chatu. Všechny naše věci na nás poslušně čekaly na vrcholu a připraveny na uklizení. K tomu došlo ale až po rozdělení pokojů. S tím výjimečně nebyl problém, protože jsme tuto zapeklitou úlohu vyřešili už ve škole. Tu neděli se jinak nedělo nic neobvyklého, vybalili jsme si věci, šli jsme na večeři a tam nám naše paní učitelky sdělily, že si večerní program opět budeme vymýšlet sami. Tato informace očekávaně sklidila u studentů velký úspěch, řekla se večerka, opět jste v tuto chvíli mohli zahlédnout nadšení studentů nad touto informací. A bylo po neděli.
Je tu pondělí ráno a my už najezení ze snídaně nedočkavě čekáme před chatou na instruktory, kteří nás rozdělí do skupin, lyžaři, pokročilí a nepokročilí lidé na snowboardu. Naše skupina 18 lyžařů, ze kterých byli pouze tři terciáni, se kymácí za instruktory, kteří mají přímo tradiční česká jména, Komár a Bon journo, samozřejmě přezdívky. Nechají nás dvakrát sjet „pinožící“ kopec u naší chaty a řeknou nám, že nás vlastně rozdělovat nebudou, že všichni jezdíme hezky. Což se může zdát jako dobrý nápad, bohužel nebyl. Lyžovat v mlze ve skupině 18 lidí nikdy není dobrý nápad. Nakonec jsme to ale zvládli a nikdo si z prvního dne neodnesl zranění. Začátečníci na snowboardu byli celý první den na pinožícím kopečku u Světlanky a jinak jsme všichni lyžovali ve Skiarealu Rokytnice nad Jizerou. Jako večerní „program“ holky z tercie zvolily židličkovanou, což předpokládám, že všichni známe. K volným chvílím na chatě, polední klid atd., se radši z bezpečnostních důvodů vyjadřovat nebudu…
V úterý snad byla ještě větší mlha než v pondělí, a proto jsme lyžovali pouze dopoledne a odpoledne jsme využili k procházce na Ručičky a navštívení místního bufetu, což vyžadovalo dlouhou cestu do kopce (zase). Naše skromná skupina lyžařů se konečně rozdělila na dvě menší skupinky po 9 lidech bez ohledu na výkonnost a všichni byli najednou spokojenější. Večerní program měli tentokrát na starost kluci z kvarty a vymysleli AZ kvíz na otázky ohledně učitelského sboru a skiareálu. Tuto hru jsme bohužel jako holky z kvarty projely a vyhráli kluci z tercie.
Ve středu se vyjasnilo, ale sjezdovky byly lehce zmrznuté, takže jsme jako lyžaři vyjeli až po desáté. Ostatní snowboarďáci nevjeli dopoledne vůbec. Po výživném obědu jsme vyjeli na sjezdovku ve dvě jako obvykle a jezdili jsme do čtyř hodin. Večerní program jsme tentokrát měly na starosti my, holky z kvarty a po dlouhém přemýšlení jsme vymyslely hru do stylu televizní soutěže Riskuj. Otázky byly rozděleny do kategorií podle tématu a ty pak podle obtížnosti. V této hře vyhráli kluci z kvarty, což byla opravdu jen náhoda a rozhodně jsme to tak nenaplánovaly.
Čtvrtek se nijak nelišil od ostatních dnů. Sluníčko bylo stále vylezlé, sjezdovky byly stále namrzlé, ale tentokrát jsme všichni vyjeli v devět hodin, bez výjimky. Odpoledne jsme zase lyžovali podle rozvrhu, ale po večeři mezi naším volnem a večerním programem za námi přišel pán z horské služby. Dostali jsme přednášku o nebezpečí na horách a dalších zajímavých věcech, například jak se někomu urvala ruka na vleku vinou nepozorného rodiče. Bylo to opravdu výživné.
Tak a je to tady, poslední den naší výpravy. Místo lyžování jsme raději zvolili další procházku, do kopce!! Jako bychom těch kopců neměli už dost. Šli jsme do hospůdky na Dvoračky a poté zpátky na chatu, kde jsme si dobalili a vynesli lyže a hůlky, kufry a lyžáky ven před chatu, aby je opět auto mohlo odvést zpátky dolů k autobusu a my abychom mohli bez problémů sejít z kopce pouze s batůžkem na zádech. Cesta z kopce najednou utekla rychle a my jsme se stihli rozflákat na zamrzlém sněhu pouze minimálně. Najednou jsme stáli před autobusem a čekaly jak tvrdá Y, až kluci naloží všechny naše zavazadla do úložných prostorů autobusu a my mohli v klidu nastoupit. Když jsme zaujali svá místa, autobus se rozjel a my se vraceli směr Říčany zpátky. S nezapomenutelnými zážitky a vzpomínkami.
[Laura Černá, kvarta]