Psala se středa 10. 4. 2024 a my jsme se opět se seminářem Dějin umění vypravili do Prahy na exkurzi, pro některé z nás již poslední. Tentokrát jsme nemuseli ani nikam daleko, protože nás naše výprava zavedla přímo na Hlavní nádraží, konkrétněji do jeho nedávno zrekonstruovaného severního křídla, nacházejícího se ve staré, historické budově navržené architektem Josefem Fantou.
Prohlídka začala v části, kde se po otevření pro veřejnost bude nacházet moderně zařízená kavárna. Z vybavení místnosti se sice nic nezachovalo, ale na zdech zůstaly nádherné secesní květinové vzory. Zaujal nás také návrh, že původně měl růst strom středem schodiště, které nově propojuje sál s brutalistní halou a podchodem.
Dalším byl Fantův sál. Jedná se o velkou prostoru, kde se budou konat konference, bály či jiná setkání. Celé místnosti vévodí velký, nově zrestaurovaný státní znak, který měl údajně vítat samotného T. G. Masaryka. Sál dříve soužil jako čekárna pro cestující první a druhé třídy.
Zlatým hřebem byl Sloupový sál, který sloužíval jako čekárna pro cestující třetí třídy a za dob komunismu jako restaurace, kde údajně měli velmi dobrou svíčkovou. Sál dostal své jméno po několika sloupech zdobených keramickými mozaikami, představující například čtvero ročních období nebo způsoby obživy, jako jsou lov či zemědělství. Tyto mozaiky jsou doplněny florálními a zvířecími plastikami. Jedná se o nádherně vybavený, naprosto dechberoucí sál.
Je skoro poetické, že naše poslední exkurze před maturitou byla právě na nádraží, odkud se lidé vydávají každý den na bezpočet cest. Přejeme septimánkám v semináři mnoho zdaru i úspěchů a budeme jim držet palce příští rok, až maturita dožene i je.
/Ema Glacnerová, oktáva/