Ve středu 14. 12. jsem se společně se třídou septima mohla zúčastnit exkurze ke Krajskému soudu v Praze, kde jsme zažili projednání obžaloby týkající se Kateřiny D. (ročník 2004), která spáchala trestný čin vraždy 27. 4. 2022 v obci Čistá, v okrese Rakovník, kdy po předchozím slovním střetu s poškozeným Jiřím K.vzala v kuchyni bytu tamuložený nůž s čepelí dlouhou 20 centimetrů a širokou 4,5 centimetru a jím s úmyslem usmrtit takovýmútokem jmenovaného poškozeného jej velkou silou bodla do levého podžebří, čímž mu způsobilabodnou ránu ve zmíněném místě, což bylo příčinou úmrtípoškozeného, k němuž došlo během několika minut po takovém zranění, tedy jiného úmyslněusmrtila, čímž spáchala zločin vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku.
Výše zmíněná fakta nám byla předložena předem, již po pouhém přečtení mě velmi překvapil věk vražedkyně. Bylo značně náročné přijmout představu, že někdo v našem věku by byl schopen tak důkladné vraždy. Vyrovnání s těmito pocity ještě více ztížil příchod samotné obžalované před soud, kdy jsme ji mohli poprvé spatřit. V mých očích se zračila malá dívka s poněkud vystrašeným výrazem, která naší otupělou představu vraha z filmů dozajista smetla ze stolu.
Celé soudní projednání hned z počátku nabralo velmi rychlého spádu, obžalovaná se rozhodla již předem učinit doznání ke svému trestnému činu. Přesto nastalo několik komplikací zejména kvůli tomu, jak obviněná popisovala průběh vraždy. Svým zastřeným hlasem soudu vyložila, že poškozený se na nůž nabodl omylem, když se prudce otočila po zaslechnutí zvuku při mytí nádobí, za svým přesvědčením si pevně stála.Tento způsob obhajoby byl připraven státní zástupce vyvrátit znaleckým posudkem, z oboru soudního lékařství. Zároveň nám právě o jedné z přestávek bylo objasněno, že jednou z možností vysvětlení její výpovědi před soudem je to, že člověk, který spáchal trestný čin, je velmi často ochoten si sám sobě namluvit jinou realitu, aby si mohl odpustit.
Dalším zajímavým prvkem celého soudního projednání pro mě bylo samotné chování obžalované.Čekala jsem projev lítosti, či zklamání, protože z předchozích výpovědí vyplívalo, že s partnerem měla dlouhodobý možná i chvílemi šťastný vztah. Dočkali jsme se, ale jisté pasivity.Připadalo mi, že do projevů lítosti a omluv se musela mnohdy nutit či jí musel dokonce napovídat její obhájce.
Právě díky již zmíněnému přiznání mohl soud upustit od předvolání svědků a soudních znalců. Jako studenty nás možná poněkud mrzí, že jsme tyto momenty nemohli zažít, ale na druhou stranuto výrazně urychlilo celé projednání. Zazněla tedy závěrečná slova, která ještě zvýšila napjaté očekávání rozsudku. Po poradě soudce s přísedícími následovalo samotné vynesení rozsudku. Kateřina D. dostala trest odnětí svobody na 8 let a následnou toxikomanickou léčbu (za konzumaci marihuany). S tímto rozsudkem se absolutní většina studentů ztotožňuje a vnímáme ho jako správný. Přitom jsme zvědaví, zda dojde k odvolání některé strany a jak pak se když tak bude případ vyvíjet.
Po pronesení rozsudku nebyli ale všichni spokojeni s výsledkem, hlavně strana pozůstalých projevila výrazný až agresivní nesouhlas. Na jednu stranu chápeme jejich utrpení a smutek nad ztrátou blízké osoby, kterou jim ani ten nejvyšší trest není schopen splatit. Zároveň nás to dovedlo ještě k většímu pochopení náročnosti profese soudce, ale i státního zástupce, potažmo všech orgánů činných v trestním řízení.
Od soudu si odnášíme také mnohá ponaučení, zvláště týkající se konzumace marihuany, která měla u obviněnépravděpodobný dopad na její chování a možné podnícení útoku směřovaného na partnera. Poté třeba i samotné smýšlení o našich vztazích, a zda je raději neukončit, když nefungují podle našich představ, abychom se vyvarovali případným nadměrným a ohrožujícím konfliktním situacím.
Současně bychom tímto textem chtěli poděkovat paní advokátce JUDr. Zuzaně Smítkové, PhD., která nám po celou dobu naší exkurze, byla vřelou průvodkyní. Neměli bychom zapomenout ani na pana státního zástupceJUDr.MartinaSusku a pana obhájceJUDr. Petra Hoška, kteří nám svůj čas věnovali jak před soudním líčením, tak o každé přestávce, kdy nás obohacovali vřelou diskuzí a zodpovězením mnoha otázek. Samozřejmě jeden z největších díků patří panu soudci JUDr. Jiřímu Wažikovi, vážíme si času, jenž nám věnoval po ukončení soudního projednání k zodpovězení našich dalších dotazů. Myslím si, že ani jeden dotaz nezůstal nezodpovězen. Také bych ráda dodala, že pro mnohé z nás, kteří uvažujeme o studiu práv, toto setkání bylo velkou motivací a inspirací pro naše budoucí studium a případné uplatnění.
[Marcela Čápová, OKTÁVA]