Letošní vodis započal 23. června v 15 hodin, kdy jsme se všichni sešli před školou. Autobus nás dopravil až do kempu ve Velkých Hydčicích. Autorka článku možná zbytek dne prospala, ale ostatní zbytek odpoledne strávili povídáním u ohně a pinkáním s míčem. V úterý nás čekal pěší výlet na hrad a do města Rabí, kde jsme se posilnili třešněmi z něčí zahrady, naobědvali jsme se buďto v místní restauraci, anebo z vlastních zásob. S plnými žaludky jsme se vydali zpátky. Řeka Otava nám každý den skvěle posloužila k ochlazení. Ve středu jsme se vlakem svezli do Sušice, odkud jsme sjeli na lodích zpět do kempu. Jelikož řeka tekla, tak většina z nás ani neponořila pádlo do vody a jen jsme se nechali nést proudem. Na oběd jsme se opět stavili ve městě Rabí. Když jsme dorazili do kempu, kluci strávili jednu část odpoledne stavbou laguny a tu druhou pro změnu lovem místní myší rodiny, která bydlela v hromadě klacků za našimi stany. Tři z nás se dokonce odpoledne vydali ještě trochu proběhnout. Přestože bylo již pozdní odpoledne, venku byla stále mírná sauna, i tak jsme ale uběhli příjemných 10 kilometrů. Běh jsme klasicky zakončili v Otavě. Poslední den, ve čtvrtek, před námi stál nepříjemný úkol – stihnout autobus z Katovic. Z kempu do Katovic to bylo 16 km. Nakonec ale vše dobře dopadlo, stihli jsme se naobědvat ani autobus nám neodjel. Myslím, že můžu za celou třídu prohlásit, že náš poslední společný výlet na konci roku jsme si užili a budeme na něj v dobrém vzpomínat.
/Kristina Půlpánová, septima/
