Letos v září jeli studenti MKG opět na Expedici Banát 2024 a já poprvé zůstal nemocný doma. Nemůžu tedy napsat zcela zasvěcený článek, připojím tedy zážitky účastníků. V programu bylo pohoří Vîlcan, kde sice v noci klesaly teploty pod nulu, ale přes den počasí přálo a výlety na hřebeny byly krásnou horskou etapou. Nesměla chybět i projížďka na lodích po Dunaji, i když snížená hladina vody nedovolila navštívit jeskyni. Zasloužený odpočinek čekal v první české vesnici Eibenthalu v hospodě U Medvěda a samozřejmě také nejkrásnější nocleh na světě na vyhlídce Známana. Snad došlo i na sportovní aktivity na novém eibenthálském hřišti, na které studenti MKG přispěli ve sbírce. Cesta ze Sikovic na Rovensko nepatří mezi oblíbené svým převýšením, ale další česká vesnice Rovensko za to určitě stojí. Výhled na okolní kopce a malý krámek pana Veverky někdy stačí ke štěstí. Poslední etapa vedla do vesnice Gerník, kde už čekal autobus. Cestou domů byla ještě zastávka v Temešváru, zajímavém městě na západě Rumunska, kde ale převládá spíše maďarská kultura a kuchyně (ovšem pro některé jen příležitost navštívit mekáč). Podle všeho se expedice vydařila, doufám, že si všichni užili nejen program, ale i (nové) kamarády, protože v Banátu je vždycky dobrá parta. Snad mě příště vezmou s sebou.
/Mgr. Lubomír Skala/
Můj nejoblíbenější zážitek je přenocování na vyhlídce Známana. Výšlap na vyhlídku utekl poměrně rychle. Šli jsme chvíli vesnicí a pak lesem. Po dobytí cíle jsme si postavili stany a místní nám k večeři připravili grilované čevabčiči (miči) s houskou a hořčicí. Bylo to vynikající. Po večeři se rozdělal oheň a jako každý den se začaly zpívat táborové písničky. Jako třešnička na dortu byl nádherný západ slunce a výhled na červánky a kopce v okolí.
/Lucie Smítková, oktáva B/
Ve dvě ráno mě probudili poslední přeživší u ohně přející si navzájem dobrou noc. Když jsem chtěl opět usnout, uvědomil jsem si, že neležím hlavou na polštáři. Zvedl jsem hlavu a ve tmě jsem jeho obrys zahlédl ležící pod mou hamakou. Byl jsem ospalý a nechtělo se mi vstávat, a když jsem se po pěti minutách konečně rozhodl se zvednout, přímo pode mnou se rozběhla liška směrem do pole. Setkal jsem se s ní i předchozí rok a to taky pomohlo uklidnit moje rychle bušící srdce. Vytáhl jsem hlavu z hamaky a viděl, jak se zastaví, rychle ohlédne a poté zase chytne můj polštář a odcouvá pryč. Věděl jsem, že ho neodtáhla moc daleko, jelikož jsem asi 15 sekund na to rozsvítil baterku a viděl jí obcházet stany ostatních a vyhlížet svou další kořist. Nakonec jsem liškou poslintaný polštář našel, ale byl to nezapomenutelný zážitek, který mi zpestřil noc!
/Vojtěch Basík, sexta/
Jeden z nejlepších momentů letošního Banátu, byla nečekaná návštěva ovčího stáda našeho tábořiště v horách. Po probuzení, jsem se ráno protahoval před svým miniaturním stanem, když v tom mé ucho zaslechlo a mé oko zahlédlo něco nečekaného. Z mlhavého oparu se začaly linout zvuky desítek zvonečků a zvonků a po malé chvíli se z něj hnaly malé chlupaté ovečky. Za nimi stál starý bača, zkušený člověk, kterému pomáhal roztomilý pejsek. Kdo by si pomyslel, že takhle malého raťafáka poslouchají zvířata, která jsou při nejmenším třikrát větší než on sám. Z pohádkové scenérie jsem se ale musel vrátit na zem a uvědomit si, že jejich trasa vede přes můj již dříve zmíněný stan. Proto jsem neváhal a obratně jsem ho odstranil z cesty. Pak už následoval jenom bílý huňatý proud vlny, který se hnal dál směrem vpřed.
Takové zážitky a mnoho dalších se dají zažít pouze při expedici do Banátu.
/Mikuláš Bělohlávek, oktáva B/
V Banátu se mi moc líbilo a byl to můj asi nejoblíbenější školní zájezd. Bylo to skvělé, hlavně chodit po horách, to byla nádhera, ale taky se mi líbilo přespávat v místních vesničkách, kde lidé měli na zahradách zvířata. Taky tam bylo spoustu zábavy a nejlepší byly společné večery.
/Kateřina Bělohlávková, kvinta/
Náš školní výlet do Banátu byl pro mě už druhý a opět mě nadchl. Až na velkou zimu v noci se mi moc líbily hory, kde jsme strávili první tři noci. Čtvrtou noc jsme dorazili do Eibenthalu, ale ještě předtím jsme si nakoupili v rumunském městě Oršava, projeli se na lodičkách po Dunaji a prošli jeskyni plnou netopýrů. Ráno v Eibenthalu jsme si zahráli fotbal na hřišti, na které přispěli i studenti našeho gymnázia. Pátou noc jsme strávili na vyhlídce Známana, kde mě naprosto okouzlil nádherný západ slunce. Poté jsme se opět vrátili na jednu noc do Eibenthalu a následně přešli do Rovenska, které se stalo naším místem pro sedmou a poslední noc v Banátu. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsme nemohli strávit noc v Gerniku, ale pevně věřím, že příští rok se to povede. Celkově byl výlet skvělý, počasí nám vyšlo krásně a těším se, že se příští září budu moci potřetí pokochat krásou banátské přírody.
/Nikola Janoušková, sexta/
Až k Dunaji
Každý ze čtyř Banátů, na které jsem dosud jel, měl něco svého. O zábavu ani dobrodružství nebyla nouze ani letos. Třeba když jsme cestou z vyhlídky Známana absolvovali stezku korytem potoka Tisovița u Eibenthalu.
Že se něco takového chystá, nám průvodce Lojza předeslal už večer dopředu. Několik lidí se zděsilo. Všichni jsme počítali s lehkou cestou přímo na Eibenthal. Někdo se tudíž rozhodl odlehčit krosnu a nechat si na vyhlídku vyvézt jen to nejnutnější. Bohužel mezi to občas nepatřila pevná obuv a představa kombinace ocelového lana a crocsů rozhodně lákavá nebyla. Nicméně to byly mezi námi spíše výjimky. Já jsem byl nadšen, protože podle Lojzových slov se cesta měla podobat jedné z túr předminulého Banátu, kterou já i mnoho jiných považujeme za jedno z největších dobrodružství, které jsme v Rumunsku zažili.
Ráno, když se i nešťastníci v pantoflích smířili se svým osudem, jsme vyrazili směr údolí. Cesta k potoku byla, až na menší komplikaci se zvrtnutým kotníkem a jednu chybnou odbočku, docela klidná. Po menší pauze jsme jeden po druhém začali postupovat po skalní pěšině držíce se ocelového lana. A když celá skupina přešla lanovou lávku (čti jedno lano na nohy a dvě jako zábradlí), vznesl Lojza důležitou otázku: „Když půjdeme dál, můžeme dojít až k Dunaji. Jsou to 4 kilometry tam a 6 do kopce zpátky. Kdo chce jít? Kdo nechce, půjde stejnou cestou zpátky.“ Zřejmě nečekal, že se mu přihlásí půlka zájezdu. Snažil se několik lidí přemluvit, aby si to rozmysleli. Ale neúspěšně. Vyrazili jsme tedy dál, kde už nebyla lana a cesta kolikrát vedla prostředkem potoka po kamenech. Voda v botách nebyla žádnou výjimkou (tady se nám smáli ti, kteří to šli v crocsech…).
Když jsme dorazili k Dunaji, nikomu se nechtělo jít dalších 6 km do kopce. Lojzův pokus zavolat autobus ale skončil neúspěchem, a tak nám nezbylo než začít stoupat na Eibenthal. Nikdo si nestěžoval. Vždyť jsme s tím sami souhlasili. A nakonec to vlastně ani tak příšerný kopec, jak se ze začátku zdál, nebyl. Ten zážitek za to stál. A ta kofola a večeře na konci bodla.
/Martin Jaroš, oktáva B/
Hezký zážitek byl, když jsme při druhém výletu v horách vystoupali na vrchol skály v nadmořské výšce 2014m. Už při příchodu jsme zahlédli na přilehlém pahorku horskou kozu, která se na nás jen podívala a hned zmizela za křovím. Možná se nám jen chtěla vysmát, že bez batohu a po čtyřech se po horách běhá snáz. Když jsme vylezli až na úplný vrchol, byl to bezva pocit, ale docela tam foukalo, tak jsme se raději usadili v závětří dole a začali obědvat. Odměnou za překonání převýšení nám byly krásné výhledy do okolí v čiré viditelnosti a guláš na plynovém vařiči. Zbytek zastávky jsme strávili šlofíkem, který nám skvěle dobil síly na zbytek cesty zpět do kempu. Za mě to byl opravdu vydařený den.
/Václav Jaroš, kvinta/
Každý den jsme začínali snídani s východem slunce, oběd trávili na hřebenech vysokých kopců s překrásným výhledem do dáli a večeřeli u ohně za malebných tónů kytar.
/Tereza Klimentová, sexta/
Zájezd do Banátu jsem si velmi užil, hlavně chození po horách prvních pár dnů a seznamování se s lidmi z jiných tříd. Na zájezd rozhodně budu chtít jet znovu.
/Lukáš Kubát, kvinta/
Dva z mých zážitků z Banátu.
První z nich byl přechod po horském hřebenu. Při něm byl krásný rozhled na všechny strany do neuvěřitelné dálky a také jsme viděli místního baču se stádem ovcí. Druhý zážitek pochází z téhož pohoří, kdy kolem kempu večer obcházela liška.
/Pavel Moravec, kvinta/
Celkově jsem ze zájezdu byl rozhodně nadšen. Nejvíce mě ale asi nadchlo prozkoumávání menších jeskyněk, jež vedly z hlavní osvětlené, v níž jsme byly na začátku exkurze. Jinak se mi celkově líbily výlety, které na rozdíl od jiných zájezdů byly konečně náročné. A myslím, že s tolika lidmi z vyšších ročníků jsem se nebavil za posledních 5 let na škole.
/Daniel Vokáč, kvinta/
Banát byl super, moc jsem si to užil. Nejvíc mě bavily výhledy při různých výšlapech a taky se mi moc líbily jeskyně. Celé to bylo super až na ranní mrazíky v horách, ale jinak mám rád takovýhle styl campingu.
/Matěj Šmolík, kvinta/
Na to, že jsem byla na zájezdu poprvé, tak se mi tam moc líbilo. Byly tam krásné výhledy na hory, pěkná příroda a samotní lidé s českých vesnic byli moc milí. Jednou jsme se spolužačkami šly okolo jednoho z domů a pán nás pozval se podívat na jeho malý statek, kde měl slepice, koťata, králíka a tele. Tele jsme si dokonce mohly i pohladit dokud před námi nezačalo utíkat. :))
/Laura Fialová, kvinta/
V Banátu se mi opravdu moc líbilo. Prozkoumali jsme české vesnice, ochutnali tradiční jídlo a poznali místní lidi. Každý den jsme si užívali naplno. Už se těším až pojedu příští rok.
/Silvie Firbachová, kvinta/