Se seminářem umění jsme absolvovali procházku po pražské secesi a kde jinde začít než na Hlavním nádraží, když z Říčan musíme do Prahy vlakem. Každý tu již určitě někdy byl a dobře ví, že žádná secese ho po výstupu neobklopí. Musí se k ní totiž nejdříve dostat skrz brutalismus a prosklenou střechu nad nástupišti. Nicméně i takováto na první pohled nevábná část nádraží může být zajímavá. Ale vraťme se k secesi. Tu v případě Wilsonova nádraží prezentuje krásná monumentální Fantova budova zdobená typickými rostlinnými secesními ozdobami, různě tvarovanými a velkými okny, elegantními postavami či půvabnými dveřmi. Celému dojmu dominuje vchod s půlkruhovou skleněnou vitráží, který vás vtáhne do žlutě vymalované kopule. Stěny jsou tu zdobeny znaky všech měst a zemí, kam tehdy vlaky jezdily. Měla být prvním prostorem, který příchozí uvidí a přivítá je v její zemi. Myslím, že tuto funkci plnila bravurně, i když dnes už není jejím hlavním posláním.
Z Fantovy budovy jsme prošli spodní částí nádraží, přešli Vrchlického sady, ve kterých jsme si ukázali brutalistní výduchy z metra symbolizující květy a kopii pomníku osvobození Rudou armádou. Hned za parkem na nás vykoukl kubistický kiosek. Poté jsme přes Senovážné náměstí, kde jsme se zastavili u kašny Čeští muzikanti od Anny Chromy, pokračovali směrem k Masarykovu nádraží. Cestou jsme rozeznávali slohy jednotlivých domů a u těch secesních se chvíli zdržovali. Mají krásně barevné omítky, sem tam i pestrobarevné kachlíky, které díky svému materiálu, keramice, pořád krásně svítí. Najdeme na nich jak květinovou secesi, tak tu ornamentální s půvabně se kroutícími liniemi či naopak strohými geometrickými tvary. I přes bohatství výzdoby ale nepůsobí nijak rušivě, naopak vytváří harmonický, elegantní dojem. Mně osobně se nejvíce líbí různě veliká okna všelijakých tvarů. Ty v člověku vyvolávají takovou rozmarnou náladu.
Postáli jsme i u rekonstruujícího se Masarykova nádraží a pokračovali na náměstí Republiky, kde jsme procházku zakončili krátkou prohlídkou suterénu Obecního domu, který opravdu vypadá jako by byl posetý krajkami. Vnitřní stěny jsou neuvěřitelně nápaditě zdobeny, od speciálně navrhnutých kachlíků po ty, co vypadají jako na plaveckém bazéně, najdete tu i různé ornamenty, nebo dokonce berušky. Doplněny návrhy Alfonse Muchy působí prostory opravdu velmi příjemně.
[Barbora Horáková, SEPTIMA]
