Expedice Banát 2021

Masarykovo klasické gymnázium vyrazilo v září 2021 na již téměř tradiční Expedici Banát. Se studenty od kvinty po oktávu jsme navštívili druhé nejvyšší pohoří Rumunska Paring, kde proběhl dvoudenní treking. Výhledy byly přenádherné, hory prázdné a kempink… rumunský.

V následujících dnech jsme navštívili české vesnice v oblasti Banátu a setkávali se s místními českými obyvateli. Přechody mezi vesnicemi byly sice dlouhé, ale vedly krásnou přírodou Jižních Karpat s mnohými výhledy na Dunaj a soutěsku Železná vrata. Počasí nám po celou dobu přálo a myslím, že mnoho z nás si odneslo nezapomenutelné zážitky. Třeba z jízdy na lodičkách po Dunaji, z vyhlídky Známana a nejkrásnějšího noclehu pod hvězdami na světě, nebo z večeře u paní Boudové v Gerniku. Celá akce se velmi vydařila hlavně díky bezvadné partě všech zúčastněných, kterým tímto děkuji.

[Mgr. Lubomír Skala]

Vítejte v Banátu! Právě jste zavítali do malebného údolí mezi vysokými kopci, rozkvetlými loukami a krásnými lesy, kde se rozkládá jedna z několika tradičních vesnic. Zde už po generace žijí Češi. Ano opravdu Češi! Můžete tak v Rumunsku, zemi která nemá nijak valnou pověst, zažít nečekané krásy polozapomenutých vesnic s obyvatelstvem, které se tam před dlouhou dobou přistěhovalo z Čech.

Na cestách po moderní asfaltce najdete například babičky s vlasy v pestrých šátcích a v sukních, které připomínají moravské kroje, jak táhnou dobytek na pastvu, ještě s dřevěným povozem plným čerstvě nasbíraného ovoce. Z toho si pak ve vesnici můžete zakoupit domácí marmelády šťávy pálenky, ale také spousta jiných potravin které si místní pěstují a připravují sami.

Všichni jsou i přes staré obličeje strašně moc milí a s hrdostí s vámi budou mluvit česky. Najdete u nich nocleh i s pohoštěním a v některých obchůdcích či hospodách dokonce zaplatíte českou korunou. Selské chaloupky a různá stavení vypadají jako z pohádek, ale pokud vás omrzí, můžete popadnout kytaru a s výhledem na celé Rumunsko si u ohně zpívat a užívat krásné přírody plné radosti a života. Užijte si cestu.

[Samuel Baroň, SEXTA]

Vážený pane profesore,

chtěl bych vám tímto velmi poděkovat za úchvatný výlet za českými krajany, ale i za poutavou Rumunskou přírodou. Nikdy nezapomenu na výjevy, jak se hory před námi majestátně vynořili z mraků, na svěží vzduch rumunských hvozdů či na barvité východy a západy slunce.

Tato cesta mi opravdu hodně dala a to nejen poznání krásy rumunského venkova, ale i mnohem lepší poznání svých spolužáků a přátel a nakonec i sebe, jelikož jsem například objevil v ledovcové řece mou vášeň pro otužování, která mě přinutila se začít pravidelně otužovat i v domácí kotlině české.

[Filip Hošek, SEXTA]

Sešli jsme se v pátek před školou, v nejvyšším počtu který kdy do Banátu jel, takže jsme měli celý autobus jen pro sebe. Cestovali jsme samozřejmě přes noc, aby nám cesta do Rumunska rychleji utekla. Naším prvním cílem bylo pohoří Parâng, kde jsme strávili první dny našeho výletu. Autobus nás každé ráno dopravil na hřeben, po němž jsme pár hodin šli a poté zamířili zpět do údolí. Cestou po hřebenu se nám odhalovaly nesčetné výhledy, které u nás a ani v Alpách nespatříte, protože i přes svou výšku jsou vrcholy Parângu kulaté a pokryté trávou, takže se trochu podobají skotské krajině, ale tady máte narozdíl od Skotska lepší výhledy.

V pondělí jsme se přesunuli do Banátu. Když se někde řekne Banát, tak si všichni představí staré vesnice a obyvatele, kteří žijí sto let za opicemi, ale tak to vůbec není. Vzhledem k svojí nepříznivé geografické poloze, která je mnohem víc na východě než odbočka na Brno, je Rumunsko docela díra. Když jím projíždíte tak moc pěkných vesnic nepotkáte, takže mě velmi mile překvapil Gerník (první česká vesnice kterou jsme navštívili), ve kterém jsem si připadal jako v Čechách. Jsou tam moc pěkně opravené domy, typické pro české vesnice, je tu i hospoda, ve které točí kromě piva i kofolu nebo malinovku a hlavně tu jsou fajn lidi, se kterýma můžete hodit řeč. Večer jsme šli na večeři k místním a takový guláš jako tam jsem v životě neměl, kromě něho jsme dostali polívku a skvělé buchty jako dezert.

V úterý jsme šli po turistické značce do Rovenska, které se táhne po jednom hřebenu. Tady jsme sice nebyli v hospodě, ale na druhou stranu jsme spali na louce, ze které byl výhled až k Dunaji.

Třetí vesnicí, kterou jsme navštívili, byl Eibentál, asi turisticky nejnavštěvovanější vesnice v Banátu s moc pěknou novou hospodou. My jsme tu strávili tři dny. Ve čtvrtek jsme se s pomocí lodí podívali do jeskyně na Dunaji a v pátek jsme vyšli na vyhlídku Známana kde jsme si užívali poslední večer, hrálo se na kytary, pila se točená kofola, byla tu fakt super atmosféra, kde samozřejmě jako všude jinde byl úžasný výhled.

V sobotu jsme sešli dolů a vyrazili jsme zpět do Čech. Celý zájezd jsem moc užil, poznal jsem spoustu fajn lidí a udělal jsem si zážitek, na který už nikdy nezapomenu. Navštívil jsem krajinu,  kterou u nás nemáme a celou dobu jsme si připadal jako doma. Tak určitě jeďte taky a to co nejdřív, dokud tam ti lidi ještě jsou. Celý zájezd vám vřele doporučuji.

[Jára Šrámek, OKTÁVA A]

Banát, hornaté místo v Rumunsku, kde se čas rozdělil ve dví. Tito dva časoví bratři se zřejmě se nemohli rozhodnout, zda zůstat nebo odejít. A věřte mi, že chápu  jejich dilema.

Sama jsem součástí toho z obou časů, jenž opustil to známé a dnes na tu dobu většinou jen vzpomíná. Bylo neskutečně zajímavé vrátit se tam, kde tyto dva bratři stále plynou bok po boku. Ale dost té metaforické stránky.

Když vjedete do Rumunska, bohužel se stanete svědky toho, že kolující příběhy a vtipy o této poměrné mladé zemi nejsou daleko od pravdy. Neomítnuté, pobořené či úplně zničené domy lemují silnici a před nimi rozložené stánky, kde najdete snad vše, na co si jen vzpomenete a ještě vás překvapí. Mísí se však s bohatě zdobenými novostavbami, které si z téměř každého stavebního slohu v historii něco vzaly. Antické sloupy podpírají veliký balkon s barokní balustrádou či zábradlím bohatě posetým ornamenty ne nepodobným těm secesním. Už v autobuse se zkrátka stanete součastí jiné kultury. A to vše vyvrcholí pohledem na dlouhé světlé náměstí, které se táhne na obou stranách cesty, lemované zvenku poničenými domy. Nicméně nesmíme tuto zemi hned odsuzovat, může na první pohled působit lehce neutěšeně, ale to je způsobeno mnoha důvody. A kdo ví, řeba to jednou překoná.

Konečně se však dostáváme do horských vesnic, kde spolu žijí již zmiňovaní bratři času. Přivítají vás barevné domky se zarostlými zahradami a starými ploty, které jsou v Eibenthalu dokonce postaveny z kolejnic staré důlní železnice. Působí však opravdu vesele. Člověka potkáte jen zřídka, ale hned se na vás usmívá, ptá se, odkud jste přijeli či kam máte namířeno… Mnoho místních obyvatel stále vstává spolu se sluncem a vodí dobytek na pastvu. Zde se ukazuje první střet časů. Babičky nosí vlasy typicky schované pod pestrými šátky, oblékají se do dlouhých sukní a společně s krávami nebo husami putují vesnicí k pastvině. Místo vyšlapanou cestou jdou však po asfaltce. Pro někoho to možná nebylo tak zajímavé, ale mě přišlo opravdu fascinující, jak se tu prolíná moderní doba se všemi vymoženostmi a tradiční způsob života, včetně toho, že většinou si tu lidé stále opatřují velkou část jídla sami.

Žije tu také mnoho Čechů, a to už dlouho. Někteří si takový způsob života zvolili dobrovolně, jiní zde tráví část roku, po kterém se vrací zpět do Čech. Někdo na mě působil dojmem, že si jen užívá svoji neobvyklost. Ale z většiny čišela obrovská hrdost, že jsou tohoto součástí! To bylo neuvěřitelné!

Na řadu se dostává příroda; od rozsáhlých fialových vřesovišť v horách, lemovaných světlým kamením a podtrhujících krásný výhled, až po sušší krajinu v nížinách. Rozhodně v Rumunsku neváhejte šplhat až na vrcholy, protože se Vám naskytne úžasný pohled. Oproti jiným horám pro někoho možná průměrný, ale nádherný. Potkáte i průzračné potůčky hrající si na loukách.

V další části nás čekají spíše zajímavosti a drobná upozornění. 🙂 Tím, co vás po čase může lehce znervózňovat, se stane jídlo, které je poměrně mastné a občas ani radši nechcete zkoumat, co obsahuje. Nicméně teplá polévka a guláš od jedné starostlivé paní, která se neustále ptá, zda nejste hladoví, i když už do sebe více nenarvete, mi po náročném dni připadalo jako nejlepší jídlo, co jsem kdy měla. A bylo skvělé, když paní skončila větou: ,,Jen jezte, mám tam ještě půl kotle.“ Po snídaní také určitě hladoví nezůstanete. Nepřeberná škála různých pomazánek a povidel vám to nedovolí. Nicméně žaludek už na to později nemusí být naladěný… I když, kdo nezažil nějaké střevní či žaludeční problémy, si plně nevychutnal vše, co mu může Rumunsko nabídnout.

Další věcí je hygiena, která může trochu pokulhávat, ale to k tomu zkrátka patří. Dokonce Vám i něco přinese. Ještě dlouhou dobu si nebudete stěžovat na čistotu toalet jiných zemí.

A velmi důležité upozornění: V horách k večeru na vás zaútočí obrovská zima! Mnoha členům naší výpravy nepomohlo, ani když se v navrstveném oblečení zabalili až po hlavu do spacáku.

Každopádně bych každému doporučila jet. Je to zase úplně jiný zážitek a způsob, jak poznat jinou zemi. Nejlépe vyražte s partou fajn lidí, protože ta dodá výpravě úžasného ducha. A já jsem moc ráda za všechny, kteří tam byli se mnou. Bylo to s Vámi naprosto skvělé!

Samotná země ve Vás zanechá mnoho různorodých pocitů se spoustou vzpomínek; od koupání se v ledovém jezeře, procházky po hřebenech hor a zpívání u ohně, tak i seznámení se s rumunskými psy, kteří jsou přítomni všude a když budete mít štěstí, dokonce vás doprovodí na dlouhé cestě. Určitě nezapomenete ani na strach se vůbec pohnout, abyste nepřišli o teplo, jež Vás zrovna obklopuje, dechberoucí výhledy, zážitky s dobrosrdečnými místními a popíjení domácích likérů (To samozřejmě až doma! Obzvlášť ,,mateřídouškovice“ se těšila velké oblibě. :-)). A nakonec vyprávění jednoho pamětníka, který by Vám snad pověděl o všem, co se na tom světě stalo.

[Bára Horáková, SEXTA]